Zámek Troja

2. Prosinec 2008 - 21:06 / Gimi / Přečteno 1,517 x


Zámek Troja

Zámek Troja (známý též jako Trojský zámek) je barokní stavba v pražské městské části Troja. Stojí v bezprostřední blízkosti Vltavy a v jeho areálu se nachází několik hospodářských stavení, včetně konírny, a také vinotéka, inspirovaná přilehlou vinicí svaté Kláry. Objekt zámku je obklopen rozsáhlou zahradou, již zdobí fontány, terakotové vázy, štukové prospekty a oranžérie s bustami imperátorů. Zámek (v majetku hl. m. Prahy) je otevřen pro veřejnost, jsou zde vystaveny sbírky českého malířství 19. století z expozic Galerie hlavního města Prahy.

Zámek vybudoval v letech 1679–1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone. V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu Šternberků zakoupila zámek pro ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala. Poslední soukromý majitel, statkář Alois Svoboda, v roce 1922 věnoval zámek, včetně rozlehlých pozemků pro zřízení zoologické a botanické zahrady, mladé Československé republice. V letech 1977–1989 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Při povodni v roce 2002 byl zaplaven sklep a přilehlá zahrada. Trojský zámek Ještě v polovině 17. století se na místě dnes nejkrásnějšího barokního zámku v Čechách nacházela jen bezvýznamná knížecí venkovská usedlost, jejíž majitelkou byla Alžběta Polyxena Dembinská. Tehdy se okolní vesnice jmenovala Zadní Ovenec, pravděpodobně podle knížecího ovčince, který patřil k Alžbětině selskému dvoru.(Název Troja nejdříve patřil pouze zámku a až v 18. století se přenesl na celou obec. Je odvozen od výzdoby zámku antickými motivy, mimo jiné i výjevy z trojské války.) Když ovšem kněžna Dembinská přestává stačit na správu celé usedlosti, prodává ji v roce 1669 za velmi výhodnou cenu hraběnce Ludmile Benigně Šternberkové. Právě její syn hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka zde roku 1678 zahajuje stavbu zámku, který se měl stát jeho reprezentačním sídlem. Roku 1679 je tedy stržen původní dvůr s renesančními fasádami a na jeho místě vzniká podle návrhu francouzského architekta Jeana Baptista Matheye zámek v duchu klasicizujícího baroka. Tento slavný architekt při stavbě Trojského zámku využil i znalostí ze svého dlouhého pobytu v Itálii a nechal se inspirovat římskými příměstskými vilami italských šlechticů. Středem dvoupatrového zámku je Velký sál, který prostupuje obě patra a z něj vybíhají na dvě strany chodby s enfiládou pokojů. Vzhledem k tomu, že zámek se nedal zateplit, byl využíván pouze v letním období. Stavební aktivita Václava Vojtěcha ze Šternberka se ovšem neomezila jen na samotnou budovu zámku. Do zámeckého areálu dále náleží dnes již nefunkční pivovar, mlýn, dvě oranžerie, konírna a další hospodářské a správní budovy. Rozlehlá zahrada ve francouzském stylu vznikla až na přelomu 17. a 18. století jako mistrovská práce zahradního architekta Jiřího Seemana s řadou fontánek a unikátním bludištěm. Na svazích za zámkem vyrostly ve stejnou dobu rozlehlé vinice a v jejich středu se na vrcholu kopce nachází kaple sv. Kláry, zasvěcená této světici podle Šternberkovy manželky Kláry z Malzanu. Také vnitřní výzdoba zámku byla svěřena do rukou těch nejpovolanějších a nešetřilo se na ní finančními prostředky. K malířským pracím byli povoláni Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni, kteří se nechali tematicky inspirovat antickými mýty. Mathey, který na celou stavbu i výzdobu dohlížel, nejdříve svěřil těmto třem umělcům výmalbu méně rozlehlých prostor ( mimo jiné i zámecké kaple) a ačkoliv byl s jejich výkonem víceméně spokojen, nezdála se mu jejich práce dostačující na vyzdobení velkého sálu, který je centrální a nejdůležitější místností celého zámku. Proto najal na tento náročný úkol dva vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy z Antverp. Ti se tohoto údělu zhostili skutečně svědomitě a sál se stal nejkrásnější místností. Je vyzdoben obrovskými nástěnnými a nástropními freskami, které oslavují vládnoucí rod Habsburků, což mělo být vyjádření loajality císaři Leopoldu I. Aby celková výzdoba zámku ladila, můžeme zde najít velké množství soch a sousoší opět s antickou tematikou. Za zmínku jistě stojí monumentální plastiky zdobící vstupním schodišti znázorňující souboj Titánů s bohy, které jsou dílem George a Paula Hermannových z Drážďan. Stavba zámku a přilehlých budov byla dokončena v roce 1685, ale tvorba zahrady, neustálé drobné úpravy a přestavby pokračovaly až do 18. století. Naposledy proběhla velká rekonstrukce zámku v letech 1977 – 1989 už ve státní správě. Po hraběti Václavu Vojtěchovi ze Šternberka zdědil trojský zámek jeho syn a po něm jeho vnuk Jan ze Šternberka. Ten v roce 1763 prodává zámek Marii Terezii jako letní sídlo, císařovna však nikdy neměla čas přebývat zde po delší dobu, a protože jí zámek přišel nevyužitý, odkázala ho roku 1776 Ústavu šlechtičen. Od řádu alžbětinek, které tady nějakou dobu pobýval ho později získal Asfeld z Vydří, který se však v tomto letním sídle příliš neohřál, protože ještě na konci 18. století se zámek stává majetkem knížete Ferdinanda Windischgrätze. Kníže jej po několika letech prodává baronu z Ostfeldu, který je jeho vlastníkem téměř celé 19. století. Častým návštěvníkem barona z Ostfeldu býval František Palacký, který tu zde i několik dní bydlel v roce 1825. Posledním majitelem byl statkář Alois Svoboda, který roku 1922 daroval zámek a všechny pozemky státu, aby zde byla vybudována zoologická a botanická zahrada. Tak se i stalo a od roku 1989 je zámek v držení Galerie hlavního města Prahy a slouží jako muzeum českého malířství 19. století.

Při vypracování projektu se burgundský architekt Jean Baptiste Mathey nechal inspirovat typem římské příměstské vily, s nímž se seznámil za svého italského pobytu. Původní koncepci změnil na pravidelnou dispozici s ústředním sálem, zabírajícím dvě poschodí, jako dominantou celé hmoty stavby. Ze sálu vede do dvou stran chodba s přilehlými salonky. Z hlavního sálu v úrovni prvního patra ústí monumentální vnější dvojramenné schodiště vyzdobené plastikami Georga a Paula Hermannových z Drážďan (po 1685). Sochařská výzdoba schodiště zpodobňuje boj titánů s antickými bohy a alegorie denních i ročních období a světadílů. Antické výjevy patrně ovlivnily i název „Troja“, který se pak rozšířil na celou oblast, původně zvanou Zadní Ovenec.

Autory malířské výzdoby zámku byli Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni. Výzdobu hlavního sálu vytvořili vlámští malíři Abraham a Isaac Godynové. Námětem nástropních a nástěnných fresek v hlavním sále je vítězství nad Turky u Vídně a oslava rodu Habsburků. Tři místnosti v severovýchodním traktu prvního patra zámku, tzv. čínské komnaty, jsou vyzdobeny nástěnnými malbami s orientálními motivy. Malby jsou dílem neznámého umělce a pocházejí patrně ze druhé poloviny 18. století.


Zámek Troja - Otevřít plnou velikost

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trojsk%C3%BD_z%C3%A1mek
Další foto: http://images.google.cz/images?hl=cs&q=Zamek%20Troja
Mapa: http://maps.google.cz/maps?f=q&hl=cs&geocode=&q=50.1159/14.412582
GPS: 50.1159 / 14.412582

Hodnocení a zařazení článku

 Nejhorší Průměr Nejlepší (zatím nehodnoceno)
Načítám ... Načítám ...

Kategorie: Architektura 








Přidat komentář

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.



Nejlépe hodnocené články


Listopad 2017
P Ú S Č P S N
« Bře    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Kategorie

Odkazy

Info kanály

Další zdroje

[CNW:Counter]