Mezinárodní vesmírná stanice

31. Říjen 2008 - 21:02 / Gimi / Přečteno 1,646 x


Mezinárodní vesmírná stanice

Mezinárodní vesmírná stanice (International Space Station - ISS) je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena alespoň dvoučlennou posádkou, která se každých 6 měsíců obměňuje. Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 350 km s periodou oběhu 92 minut.

V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic: ruský Mir 2, americkou stanici Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibo.

Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur: NASA (Spojené státy americké), Ruská kosmická agentura (Rusko), Japonská kosmická agentura (Japonsko), Kanadská kosmická agentura (Kanada), Evropská kosmická agentura (účastní se 10 z jejích členů; nepodílejí se: Rakousko, Velká Británie, Irsko, Portugalsko a Finsko; Řecko a Lucembursko vstoupily do ESA později).

Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem).

Dopravu na stanici a zpět zajišťují hlavně transportní pilotované kosmické lodě Sojuz, automatické nákladní kosmické lodě Progress a raketoplány. Po havárii raketoplánu Columbie došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala zpoždění cca 3 roky.

Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojili Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995-98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek.

Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.

Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl složit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů.

Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na další plánovaný modul - ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tak tvořil základ ruské části stanice.

Tento servisní modul slouží jako dočasný obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy.

Již 2. listopadu 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Jejím hlavním úkolem byla aktivace a zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity.

Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán modul plný odpadu odvezl zpět spolu s první posádkou.

Další důležitou součástí je kanadský robotický manipulátor Canadarm2, který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6 m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce.

Ke stanici byly dále připojeny dvě další laboratoře, japonský modul Kibo a evropský laboratorní modul Columbus s venkovní plošinou a další součásti.

V srpnu 2008 přiznala NASA, že notebooky na mezinárodní kosmické stanici byly nakaženy zhruba rok starým počítačovým virem W32.Gammima.AG, který původně sbíral přihlašovací údaje z on-line her. Virus se do notebooků dostal nejspíše pomocí přenosného USB flashdisku a údajně nezasáhnul řídicí jednotku ani provozní systémy stanice.

Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu by měly 33 obstarat raketoplány. Do konce roku 2006 raketoplány provedly 20 letů a v období let 2007–2010 zbývá uskutečnit 13 letů. Ostatní starty jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz. Jako doplněk montážních letů bude do konce roku 2010 uskutečněno přibližně 30 letů nákladní lodě Progress.

Při stavbě stanice je ověřována nová koncepce tzv. hlavního nosníku. Koncepce je založena na přes 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (ISS Truss). Na obou koncích konstrukce je připojen pár fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2.

Kvůli zrušení letů raketoplánu po havárii raketoplánu Columbia a rozpačitém letu Discovery, který ukázal, že ne všechny problémy raketoplánů byly odstraněny, dochází ke zpoždění ve výstavbě.

Stanice by měla být dostavěna do konce roku 2010, neboť v té době bude ukončena aktivní činnost kosmického raketoplánu tvořícího hlavní nosný prostředek při výstavbě ISS.

Po svém dokončení bude mít ISS celkový vnitřní přetlakový objem přes 1000 m3 a hmotnost okolo 400 tun. Pro všechny moduly bude potřeba mnoho energie, která se bude získávat z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice bude 108,4 metru a její délka pak 74 metrů. Stálá posádka by se měla skládat ze šesti členů.

Stanice ISS je umístěna na mírně eliptické nízké oběžné dráze země ve výšce okolo 350 km. Sklon dráhy vůči rovníku je 51,6°. Tato dráha byla zvolena pro svoji ekonomickou dostupnost z amerických i ruských kosmodromů a proto, že poskytuje možnosti pozorování většiny nejobydlenějších míst na Zemi. Vzledem k tomu, že v těchto výškách se nachází nepatrné zbytky zemské atmosféry, dochází díky tření k pozvolnému snižování oběžné dráhy stanice. Dráha tak musí být periodicky udržována, jinak by za několik měsíců došlo k sestoupení a shoření stanice v hustých vrstvách atmosféry.

Udržování oběžné dráhy je zajišťováno raketovými motory servisního modulu Zvezda, motory kosmického raketoplánu nebo nejčastěji pomocí motorů zásobovacích lodí Progress.

Orientace stanice na oběžné dráze je volena s ohledem na efektivní směrování solárních panelů na Slunce, vhodnou pozici pro radiátory chladicího systému a připojované kosmické lodě.

Stanice je trvale obydlena od 2. listopadu 2000. Minimálně dvoučlenná posádka pobývá na stanici vždy po dobu šesti měsíců. Posádka, jenž je označována jako „Expedice“, bývá složena jako smíšená, přičemž každá z hlavních zemí projektu (USA a Rusko) bývá zastoupena alespoň jedním svým členem. Další členové pak jsou doplňováni buďto opět z těchto národů nebo jsou nominováni dalšími kosmickými agenturami. Vždy jeden z členů posádky je jmenován velitelem a má hlavní rozhodovací pravomoci na ISS.

Dvoučlenná posádka působila na stanici jen krátce po začátku její výstavby a pak v období zhruba tří let po zkáze raketoplánu Columbia, která vyústila v pozastavení letu raketoplánů a omezení nosných a zásobovacích kapacit na ISS.

V současnosti je ustálen systém, při kterém jsou jednotlivé základní posádky rotovány vždy po šesti měsících pomocí kosmických lodí Sojuz. Nová posádka se ve své lodi připojí k ISS. Při zhruba týdenním společném letu obou posádek dochází k aklimatizaci a předávání stanice a experimentů. Poté stará posádka nastoupí do starší lodi Sojuz a navrací se na Zem. Je-li v přiletivší posádce přítomen kosmonaut, který se nestane součástí stálé posádky (kosmický turista), přenese do navracející se lodi Sojuz své anatomické křeslo ve kterém se vrací na Zemi.

V rámci příletů kosmických raketoplánů ke stanici ISS bývá na období zhruba dvou týdnů rozšířena základní posádka stanice o návštěvnickou posádku raketoplánu, která mívá až 7 členů. Na stanici pak v tomto období přebývá až 10 kosmonautů, což umožňuje efektivně plnit náročný harmonogram výstavby včetně kosmických výstupů. Zvětšená posádka ovšem poměrně značně zatěžuje zdroje stanice, v tomto období je dokonce nutné posilovat polouzavřený systém úpravy palubní atmosféry jednorázovými zdroji.

Stávající počet členů posádky ISS by mohl být po jejím dokončení rozšířen až na 6 členů. Tento stav však bude nutno zabezpečit především dostatečnou kapacitou dopravních lodí, které jsou u stanice především pro případ potřeby náhlé evakuace stanice v případě nenadálého požáru apod. S tímto problémem je tedy spojen vývoj nových transportních prostředků pro dopravu na ISS, viz výše.


Mezinárodní vesmírná stanice - Otevřít plnou velikost

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin…
Další foto: http://images.google.cz/images?hl=cs&q=ISS
Poznámka: Tuto fotografii najdete na Francouzské verzi Wikipedie

Hodnocení a zařazení článku

 Nejhorší Průměr Nejlepší (zatím nehodnoceno)
Načítám ... Načítám ...

Kategorie: Vesmír 








Přidat komentář

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.



Nejlépe hodnocené články


Listopad 2017
P Ú S Č P S N
« Bře    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Kategorie

Odkazy

Info kanály

Další zdroje

[CNW:Counter]